Co je opravdu prach?
Na první pohled vše vypadá neškodně.
Všudypřítomný jemný film na okně nebo vrstva na kapotě auta je dnešním standardem. Ale až teprve pod mikroskopem máme možnost odhalení směsice všeho, co dnešní civilizace produkuje:
- jemné částice půdy a eroze,
- odrol asfaltu, brzd a pneumatik,
- stavební prach, cement, popílek,
- spaliny, těžké kovy, saze,
- mikro plasty, syntetická vlákna,
- pyl, spory, organické zbytky.
Toto lze nazvat jednoduše, koktejlem živin a jedů. Soustředíme se pouze na jednoduše měřitelné, tedy obsahy fosforu a dusíku, které při rozkladu jednoznačně podporují růst sinic a řas, ale současně jsou i látky velmi těžko měřitelné, které jsou toxické pro všechny živé organismy.
Zákeřnost prachu - malé množství se silnou koncentrací
Často se namítá, že prašnost není tak velká zátěž jako například fosfor z čističek nebo splachy z polí. Toto tvrzení je do určité míry i pravdivé. Co se týče množství fosforu, tak prach konkurovat zdaleka nemůže. Ale jeho skutečná síla a hrozba spočívá v něčem jiném:
- Prach je extrémně koncentrovaná směs, ve které je v malém množství obsaženo obrovské množství škodlivin. Každý gram přináší mikroskopické částečky kovů, plastů či organiky.
- Jinými slovy, i když ročně spadne do vody „pouze“ pár desítek kilogramů fosforu a prachu (20-50 kg/ha), spolu s ním padá celá chemická laboratoř dnešní civilizace. A ta se tiše usazuje v sedimentech.
Rozdíl dříve a dnes
Prach tu byl, je a vždy bude. Naši předkové žili také v prašném prostředí. Vítr nosil hlínu, pyl, popel z ohnišť, ale prachu bylo přirozeně méně a měl přírodní složení, se kterým si ekosystém dokázal jednoduše poradit.
Dnes je prach úplně jiný. Rychlost civilizace přináší nové zdroje: doprava, průmysl, letecký průmysl, stavebnictví, spalování, umělé materiály. Tím vzniká „výživná agresivní " chemická směs, která působí současně s dalšími zdroji znečištění.
Tichý, ale trvalý přítok
Atmosférická depozice fosforu se v ČR odhaduje na 0,2–0,5 kg/ha/rok. Možná se to zdá málo, ale když vezmeme celé povodí o rozloze stovek hektarů, jde o stovky kilogramů ročně. A s nimi přichází i těžké kovy, mikro plasty a toxické organické látky.
Ekosystém kdysi zvládal přirozený spad prachu. Dnes ale čelí celé řadě kombinací, např. fosfor z čističek, splachy z polí, biomasa z listnatých lesů a do toho prašný koktejl. Součet všech těchto zdrojů tvoří dnešní realitu, která vede k přetížení a degradaci vodních ekosystémů.
Závěr: Prach není estetická nepříjemnost nebo zdravotní riziko pro naše plíce. Je to zákeřný, neviditelný, ale vysoce koncentrovaný znečišťovatel, který každým rokem přispívá k zhoršování kvality vod a životního prostředí.
„Dokud nezačneme vnímat život kolem nás v souvislostech, tak nikdy nepochopíme celý obraz toho, proč naše řeky, jezera a rybníky ztrácejí svou sílu a rovnováhu."